Na všem děsivém a smutném je hodně krásy. Mrzí mě, když lidé v zimě nechodí ven, protože je jim zima nebo je zrovna mlha. Přitom mlha dokáže vykouzlit tak zajímavé scenérie. Melancholické nálady mi umožňují uvědomit si, jak krásně se vlastně máme, v tichu se najednou ozývají krásné myšlenky, které ve slunném a často pokryteckém světě nemají místo. Dovedou mě ke kreativním nápadům, pomohou mi složit jednotlivé dílky puzzle dohromady. A vytvoří ve mě nádherný pocit: tady jsem a ty jsi tady se mnou nádherná přírodo.
O AUTOROVI:
Jmenuji se Pavlína Ostrá a malování je má vášeň. Své schopnosti malovat rozvíjím jako zapálený samouk, studuji umělecká díla klasických ale i současných malířů. Má díla bývají často protikladných témat, stejně jako pocity lidí. Mám ráda motivy inspirované hororovými příběhy, ale i přírodou anebo metalovou, ale i klasickou hudbou.
Celé to začalo fascinací obličeji a jejich mimikou. Mnoho let jsem strávila analyzováním emocí odrážející se v lidských tvářích a ty se pokoušela věrně zachytit na papír. Při rozhovoru s lidmi jsem zírala :-) na jejich obličeje a zapomínala jsem vnímat jejich slova. Možná proto je pro mě dnes tak snadné pochopit z jemných náznaků a řeči těla touhy jednotlivců a jejich city vložit do samotného obrazu.
Přestože mým nejoblíbenějším nástrojem jsou olejové barvy, ráda využívám i jiné techniky nebo je kombinuji dohromady. Každá malba je totiž vlastně omalovánka, která začíná kresbou.
Celé to začalo fascinací obličeji a jejich mimikou. Mnoho let jsem strávila analyzováním emocí odrážející se v lidských tvářích a ty se pokoušela věrně zachytit na papír. Při rozhovoru s lidmi jsem zírala :-) na jejich obličeje a zapomínala jsem vnímat jejich slova. Možná proto je pro mě dnes tak snadné pochopit z jemných náznaků a řeči těla touhy jednotlivců a jejich city vložit do samotného obrazu.
Přestože mým nejoblíbenějším nástrojem jsou olejové barvy, ráda využívám i jiné techniky nebo je kombinuji dohromady. Každá malba je totiž vlastně omalovánka, která začíná kresbou.
